Existuje široká škála retardérů; na základě jejich chemického složení je lze široce rozdělit na anorganické a organické retardéry.
Anorganické retardéry: Patří sem různé fosfáty, boritany a chlorid zinečnatý. Takové zpomalovače anorganických solí typicky fungují tak, že vytvářejí na povrchu cementových částic těžko rozpustný film. Například zpomalovače na -fosfátové bázi-, jako je pyrofosforečnan sodný a polyfosforečnan sodný-, prokazují významnou účinnost v praktických aplikacích.
Organické retardéry: Patří sem především lignosulfonáty, hydroxykarboxylové kyseliny a jejich soli a polyoly a jejich deriváty. Většina těchto organických retardérů dosahuje svého zpomalovacího účinku tím, že se adsorbuje na povrch částic cementu, čímž se oddaluje tvorba struktury cementu a pasty. Běžné příklady zahrnují retardéry hydroxykarboxylové kyseliny (jako je kyselina citrónová a kyselina vinná) a retardéry lignosulfonátu (jako je lignosulfonát vápenatý).